Úvod » Články

Cesta k pozitivnímu posilování

publikováno 22.11.2015

Jméno Jakub Beran vám určitě není neznámé. Již několikrát jsme si mohli v našem časopisu přečíst jeho články o pozitivní motivaci a o dominanci ve psím světě, a jsme si jisti, že toto jméno uslyšíme ještě mnohokrát. Jakub je psím trenérem, jehož hlavní působiště najdeme ve spolku Žít je Psina (www.zitjepsina.cz), ale v posledních měsících jsme měli možnost zahlédnout ho i v Praze, kde již působí na pravidelné bázi. Jakub měl vždy velmi kladný vztah ke zvířatům a tak už od mala věděl, že se stanou i jeho životním posláním. V dětství si prošel dětskou mozkovou obrnou, která ho poznamenala na celý život. Jeho pohybový aparát není vůbec stabilní a tak se svým postižením hledal takovou cestu k výcviku psů, která bude nejen blízká jeho srdci, ale kde také nebude zapotřebí fyzického kontaktu. Tak se Jakub Beran dostal k pozitivnímu posilování, které se stalo nejen jeho celoživotní náplní, ale také jeho koníčkem.

V tréninku zvířat je všeobecně mnoho technik, proč sis vybral právě metodu pozitivního posilování?

To je taková zvláštní historie. Před čtyřmi a půl lety jsem se rozhodl pořídit si svého prvního psa, fenku flat coated retrívra, a o psech a jejich výcviku jsem nevěděl vůbec nic. Začal jsem tedy shánět informace a přihlásil se do kurzu pro štěňata, který pořádala místní ZKO. Nicméně ukázalo se, že „tradiční metody“ výcviku jsou pro mě obtížně proveditelné – tím myslím práci s vodítkem při nácviku chůze u nohy, učení poloh sedni-lehni-vstaň pomocí fyzické manipulace se psem a podobně. Prostě ať jsem se snažil sebevíc, tak mi to nefungovalo a frustraci z nesprávně vedeného výcviku jsem prožíval nejenom já, ale i moje fenka. Začal jsem tedy hledat způsob, jak bych mohl se psem pracovat a cvičit ho pokud možno bezdotykově a pokud možno tak, aby se většina úsilí a „odpovědnosti“ za provedení cviku přesunula ze mě na psa. Netrvalo to dlouho a objevil jsem metodiku práce s klikrem a pozitivní posilování a tenkrát se to všechno začalo měnit. Můj náhled nejen na psy, ale na zvířata obecně, včetně lidí a hlavně vztah s mojí fenkou. Ono se někdy říká, že začátky jsou při výcviku psů těžké a že „každý má právo zkazit svého prvního psa“. V mém případě byly začátky extra těžké, aspoň tedy do doby, než jsem začal pronikat do tajů pozitivky.

Mluvíš o tom, že trénuješ metodikou pozitivního posilování. Co je podle tebe jádrem této metodiky?

Většina lidí si pod pojmem „pozitivní posilování“ nebo „pozitivní motivace“ představuje jako výchovu dětí v uvolněném „americkém stylu“, kdy jim je vše dovoleno a vybaví si obrázek školní třídy, ve které se děti houpají na lustru, křičí a čmárají po zdech a učitelka tomu mlčky přihlíží. Takhle to ale není. Tato metodika se nejvíc rozvíjí ve výcviku mořských savců a například o kosatkách je dobře známo, že se jedná o velmi agresivní predátory. Kdyby se kosatky trénovaly způsobem, který jsem popsal výše, byli by trenéři kosatek už dávno vyhynulým druhem. Pro mě je pozitivní posilování metodika tréninku, ve které se zaměřujeme na chování, kterého chceme dosáhnout a toto chování odměňujeme. S nežádoucím chováním nepracujeme tak, že bychom jej odbourávali pomocí trestů, protože tresty s sebou nesou velmi nepříjemné vedlejší efekty, ale pomocí jiných technik jako je například protipodmiňování a přesměrování. Především se ale vychází z toho, že každé chování, včetně toho, které je pro nás jako pro lidi problémové je něco, co zvíře dělá z nějakého důvodu, protože mu něco přináší. Pokud se tedy rozhodneme chování řešit pomocí trestů, pravděpodobně se nám velmi rychle povede odstranit následky, ale příčina zůstává. A může se za nějakou dobu projevit v mnohem horší podobě, než bylo to původní chování, kterého jsme se zbavili. Pro mě je pozitivka především o pochopení a porozumění zvířeti, protože teprve když přestanete trestat, můžete začít doopravdy poslouchat a vidět to, co by vám jinak zůstalo skryto.

Kdy ses poprvé setkal s metodou pozitivního posilování?

Informace jsem samozřejmě primárně sháněl na webu a velmi záhy jsem objevil knihu Karen Pryor "Svého psa nestřílejte", která je sice skvělá, ale její rozsah je mnohem širší, než je výcvik psa pomocí klikru a nejedná se o "kuchařku", která by popisovala konkrétní postupy. Protože mě celá ta problematika hodně zaujala a tak nějak jsem vnitřně cítil, že "tohle je to pravé", začal jsem pátrat dál a přečetl jsem spoustu literatury o pozitivce u psů. Vzpomínám si ale zcela přesně, že poprvé jsem začal doopravdy rozumět tomu, co dělám poté, co jsem navštívil první seminář RNDr. Františka Šusty, jehož tématem bylo "Jak odnaučit (problémové chování)". Poté jsem začal pravidelně navštěvovat semináře na téma pozitivního posilování a seznámil se s celou řadou skvělých trenérů. Kromě již zmíněného Františka Šusty mě asi nejvíc ovlivnila Gabby Harris a Ken Ramirez. Protože kvalitní literatury v češtině bylo v té době poskrovnu, většina zdrojů, ze kterých jsem čerpal a nadále čerpám, se ke mně dostala v anglickém originále.

Pracuješ s klikrem, byla pro tebe těžká koordinace klikání a odměňování?

Zezačátku samozřejmě ano, hlavně kvůli tomu, že se vždycky snažím předat zvířeti co nejvíc informací o tom, které chování je správné, takže frekvence kliknutí a odměn v průběhu tréninkové lekce potom musí být co možná nejvyšší a zkoordinovat správně časování, podávání odměn a mechaniku pohybu chce něco praxe a cviku. Když se na to ale podívám zpětně, bylo to pro mě mnohem snazší než "tradiční metodika výcviku psů". Možná i kvůli tomu, že jsem se v dětství hodně věnoval hraní počítačových her, takže v postřehu a smyslu pro načasování jsem měl od začátku docela dobrý základ.

Čemu všemu se jako trenér věnuješ?

Základem mé práce a náhledu na výcvik a výchovu psa je, že vztah se psem není „Já NEBO pes“, ale „Já A pes“. Lidi, kteří se rozhodnou využít mých služeb tedy primárně učím, že se svým psem nemají bojovat a vyjasňovat si, kdo je tady dominantní a „vůdce smečky“, ale že jsou tým a táhnou za jeden provaz. Konkrétně se kromě obecného výcviku pomocí metodiky pozitivního posilování věnuji práci s nežádoucím chováním a s tím související komunikaci mezi psem a člověkem. Protože je moje fenka loveckého plemene, zajímám se navíc o lovecký výcvik právě pomocí pozitivního posilování a vedu tréninky zaměřené na toto téma.

Jak už jsi říkal, tvou doménou je lovecký výcvik. Lovecký výcvik je něco, co se stále tréninkově drží starých metod. Pro klasické myslivce musí být přístup pozitivní motivací trošku jako španělská vesnice, máš nějakou zkušenost s tak velkou změnou přístupu ve výcviku?

Ano, opravdu se jedná o oblast, ve které je zatím pozitivní posilování ve stínu jiných metodik výcviku. To byl ostatně důvod, proč jsme se s Monikou Baranovou z psí školy Canikenny rozhodli pokusit se prolomit bariéru a tuto službu klientům nabídnout. V zásadě lze říci, že naši klienti v této oblasti se dělí na dvě skupiny: První skupina jsou lidé, kteří se zajímají o pozitivní posilování a zároveň jsou majiteli psa loveckého plemene. Primárně se nevěnují práci loveckého psa, ale kromě jiných společných aktivit a psích sportů chtějí svému psovi dopřát možnost vyžití v oblasti, která je pro něj nejpřirozenější. Druhou skupinou jsou potom lidé, na které bylo při výcviku vyvinuto více tlaku, než kolik byli schopni snést a ztratili chuť a motivaci do práce. Přestože jsem měl z počátku ze spolupráce s touto skupinou lidí obavy, z dosavadních zkušeností můžu říct, že mě hodně překvapilo, jak tuto metodiku a můj náhled a styl výcviku přijali a jak rychle se nám podařilo dosáhnout úspěchu.

Jak sám říkáš, čerpáš hodně od trenérů exotických zvířat, jdou tyto metody aplikovat i na psy? Není v tom nějaký rozdíl?

Jak říká Ken Ramirez - principy chování a učení jsou společné pro všechny živočišné druhy a na základě těchto principů je možné trénovat jak žížaly, tak absolventy Harvardu. Mezi živočišnými druhy jsou samozřejmě zásadní rozdíly z pohledu biologie, prostředí, ve kterém žijí, smyslů, pomocí kterých vnímají okolní svět a spousta dalších. Ale ty základní principy a věda, na které tréninkový proces stojí je vždy stejná. Z tohoto pohledu tedy rozdíl mezi tréninkem psa, medvěda, kosatky nebo člověka neexistuje rozdíl, což potvrzují i praktické výsledky. Ostatně pozitivní posilování není novinka nebo módní trend poslední doby, tato metodika se začala rozvíjet už v padesátých letech minulého století. Jenom nějakou dobu trvalo, než se přenesla do světa výcviku psů. A já mám to štěstí, že můžu být u toho.

Budeš rozšiřovat své zaměření do budoucna, na jaké lekce či semináře se můžeme v budoucnu těšit?

Kromě pokračování loveckých tréninků nedávno proběhla první verze mého workshopu (propojení teoretické přednášky a praktických cvičení se psy) na téma „Nepotravní odměny, motivace a trénink s podložkou“. Na základě ohlasu a kvůli tomu, že nepotravní odměny jsou téma, o kterém se v oblasti pozitivního posilování v tréninku psů ví překvapivě málo, bychom workshop rádi zopakovali, jedná se ale o velmi pokročilé téma určené pro lidi, kteří s pozitivkou už mají zkušenosti. Proto plánuji dál rozšiřovat moje aktivity pro začátečníky a nabídnout jim kurzy a semináře o základech pozitivního posilování tak, aby se metodika a povědomí o ní rozšířilo mezi co nejvíce lidí. Také plánuji sérii kurzů Noseworku, což je disciplína, kde se pracuje s nejdůležitějším smyslem psa – čichem a je vhodná pro všechny psy, nejenom ve své „sportovní“ a „služební“ podobě, ale především jako aktivita pro zabavení a zaměstnání psa, na což budou tyto kurzy zaměřeny primárně. Co se týká mých vizí do budoucna, rád bych se alespoň částečně věnoval výcviku asistenčních psů, canisterapii a prací se zdravotně postiženými lidmi, na tom mě samozřejmě nejvíc přitahuje to, že jsem s nimi „na stejné lodi“. No a úplně nakonec bych se chtěl do budoucna věnovat využití pozitivního posilování v oblasti motivace a vedení lidí. To už je ale hodně vzdálená budoucnost.

Pokud hledáte trenéra, který vám pomůže vybudovat pevný vztah s vaším psem, pak je Jakub Beran správnou volbou. Na jeho lekce můžete zavítat do Chomutova, kde většinu jeho tréninkových aktivit v současné době zajišťuje spolek Žít je Psina (www.zitjepsina.cz). Pokud je pro vás Chomutov daleko, můžete Jakuba navštívit i v Praze a to konkrétně ve Vinoři v psí škole Canikenny.

Vyšlo v časopise Haf & Mňau, č. 2015/9-10

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek

Aktualita

Nabízíme
Co nabízíme   Školička jedná se o kurz 5ti lekcí, který je vhodný jak pro štěňátka, tak pro starší pejsky. Cílem kurzu je naučit a procvičit ...

Kalendář akcí

« 11 / 2019 »
Po Út St Čt So Ne
    123
4 5678910
11 121314 151617
18 1920 21222324
252627282930 
Nejbližší akce
Astratex.cz - Svůdné spodní prádlo nejen pro vášnivé večery


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Astratex.cz - Svůdné spodní prádlo nejen pro vášnivé večery